T E R E Z ACo je život? Umíte daný pojem specifikovat? Každý z nás by měl umět vyjádřit, co pro něj daný pojem znamená. Pro mě to je koncepce výzvy, poznání a uvědomění. Vážím si každého dne, každého rána, ať už zamračeného či prosluněného. Každé volné chvíle, ať už ji strávím jakkoliv. Život je velmi vzácný a měli bychom si to uvědomit. Jenže co je ještě spojeno s životem? Rozhodně změna, tak si ji trošku společně přibližme…
Pojďme začít prvotní dětskou myšlenkou “čím bys chtěla být, až budeš velká?”. Já osobně si tohle vyřčení moc nepamatuji, vždyť já v té době ještě neuměla říct skoro ani žádné rozumné souvětí. Nechci lhát a psát, že jsem chtěla být princezna, když si to nepamatuji. Musím se ale přiznat k jedné věci – vždy jsem chtěla být šťastná, ať už mi bylo pět, dvanáct, či dvacet…a to je rozhodně přání, které si plním. Jsem totiž neskutečně šťastná a tečka.
Každý z nás se postupem času mění. Ať už vzhledem, názory či svými cíli. Já sama jsem několikrát slyšela od lidí kolem sebe “vždyť jsi jiná”, moje odpověď je pokaždé “ano jsem, vždyť stárnu”. Je přirozené, že se vyvíjíme, měníme naše názory a hodnoty … pokud bych měla stejné hodnoty, jako když mi bylo dvanáct, tak si nedokážu ani trochu představit, jak by aktuálně vypadal můj život. Postupem času se sama dostávám do bodu, kdy přemýšlím nad tím, zda není aktuálně ten správný čas na změnu. Změnu, která by dokázala zahýbat i s těmi nejvíc zarytými kořeny v mém životě … a přesně takhle se zrodil nápad, že bych chtěla zkusit žít v zahraničí. Ve dvacíti to byl definitivně Londýn, protože před pár lety jsem tam několik měsíců pracovala a naprosto jsem se do téhle urbanizace zamilovala.
O pár let později jsem si ale řekla “každý chce do anglicky mluvící země, protože to je jednoduchá změna”… jednoduchá změna? Tak to nechci, potřebuji něco víc.
Takže další v pořadí byla německy mluvící země. Pro mě jasnou volbou bylo Rakousko a nejlépe Vídeň. Její krásu a čistotu naprosto miluji. Jenže německy umím naprostý prd, i když pravdou je, že poslední měsíc se z prdu snažím posunout na level basic prd jedna.
Jenomže když se před půl rokem dostalo k věci a řešení bytí po výšce, ustoupila jsem a zvolila jsem variantu, neopouštět domácí půdu – Ostravu… a teďka budeme chvilku upřímní…
…jsme jenom lidé a každý z nás občas dostane strach z nového a neprobádaného prostředí, někdy i ten největší dobrodruh. Začnete dávat zpátečku, stavět ploty okolo komfortní zóny a chvíli si užíváte ten svůj pocit jistoty.
Jenže tohle není správné, to není to, co byste měli dělat, když chcete žít život naplno a být opravdu vnitřně šťastní. Takže když se blížilo mé úspěšné zakončení vysoké školy, začalo s tím také neskutečné ustupování od mých snů. Začala jsem se více zaměřovat na zázemí, kariéru a kraviny, které mě nikdy moc nebraly. Naštěstí stačí málo, aby se mi v hlavě trošku uvolnilo dobrodružné kolečko, které se občas utahuje samovolně a nedobrovolně. Takže další změna a já se rozhodla vydat do neznáma, do neprobádaného … do míst, kde si to zázemí budu muset vybudovat sama.
A takhle se před dvěma týdny do popředí dostala nová myšlenka “co takhle Berlín?” (vidíte sami, ta německy mluvící země se mě drží zuby nehty). Minulý rok jsem v tomhle krásném městě byla poprvé (což je velký nepoměr oproti Vídni, kde jsem tak třikrát ročně), takže těžko soudit, které místo je lepší. Když vynecháme všechny osobní záležitosti, které hrají pro Vídeň, je Berlín to nejlepší město, kde bych mohla zkusit ten rok pilovat svou zatím absolutně nulovou úroveň němčiny.
Život je proces, co nás učí, posouvá a ve výsledku mnohdy i překvapí. No … ať už to dopadne jakkoliv, hlavní je dodržet tu prvotní myšlenku, která se mě drží od mala. Být šťastná a já cítím, že to budu právě i tam. Tam někde za horami v německy mluvícím městečku. Věřte mi jednu věc, od října balím kufr a vybalím ho až někde hodně daleko.
Protože “jaký si to uděláš, takový to máš”. A to doslova.
