Nádech. Výdech. Už je konec? Otevřít oči, rozhlídnout se a zpozornit. Už to skončilo? Už žádné kopance a pády? Budu mít už na chvilku klid? 

Tohle všechno a daleko víc mi poslední týden běželo a stále běží v hlavě. Ne, není to sen, je to život.

Život nás učí, posouvá a formuje.

Jeho poslední týdenní formování mé osoby mu samotnému muselo dát dost zabrat, protože mně dvojnásob. Nic mu ale nevyčítám, protože věřím, že to, co se nám v životě odehrává, má svůj důvod. Něco se nám život snaží naznačit, ukázat, či nás určitým směrem popostrčit.

Jedna věc je v této situaci ale ta nejdůležitější – síla. Vaše vnitřní síla. Ta abstrakce, která i přes všechny pády, strasti a nehezké věci na Vaší cestě životem, Vám pomáhá dnes a denně, abyste ještě víc nevybočili.

Když mi je ouvej, jako zrovna teď, tak píši. Píši, píši a píši. Píši Vám pozitivní články o Americe, protože potřebuju na chvíli hlavu napojit na lepší vlny, píši příspěvky do jedné krásné soutěže … ale třeba také píši Vám i tyto řádky. Řádky krátkých vět o mých myšlenkách a pocitech. Věty, které Vám ani ve výsledku nemusejí dávat smysl, ale víte co? Mně dávají a velký. To jsem totiž já, moje slova, moje duše, moje mysl…

“Každý životní okamžik formuje Vaše já.”

“Život není zlý, jen ti ukazuje, jak silná bytost jsi.”

“Když tě někdo/něco opustí, tak tě i osvobodí.”

“Nikdy nenechej, aby tě strach přemohl a nedovolil ti prožít daný moment. Vždyť jde jenom o pocit, který odejde, ale ten okamžik, který jsi kvůli němu ztratil, už nevrátíš.”

“Ať už se ti v životě děje cokoliv, nikdy nezapomeň na své nitro, na to, kdo opravdu jsi.”

Tyto a mnoho dalších vět jsou u mě v srdci, na jazyku … no a teď i v šuplíku. Tak tu kupu myšlenek zase na chvíli zamknu a nechám jim prostor někdy jindy …

PODPIS

MOHLO BY SE TI LÍBIT

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.