T E R E Z AOpravdu je konec roku 2019? Nejvíc děsivou věcí pro mě je, jak ten čas letí. Plyne takto pouze mně nebo i vám? Pokud někdo z vás našel stroj na zpomalení času, hlásím se na konzultace.
Nikdy jsem nebyla moc velký fanoušek rekapitulací na konci roku. Zastávám názoru, že bychom se i v průběhu roku měli občas zastavit a připomenout si, jak daleko jsme se dostali a kolik jsme toho dokázali… i když dnes tomu bylo jinak. Měla jsem neskutečné nutkání napsat na papír vše, co mě napadne. Všechny události, které se uskutečnily v roce 2019, ať už byly krásné, či bolestivé, vždyť to je taky život. Život se neptá, ten píše a součástí našeho bytí jsou různorodé události. Jednou jsme nahoře, a jednou dole, tak to prostě je…
Pamatuji si dodnes, jak jsem na konci roku 2018 řekla, že rok 2019 bude přesně takový, jaký má být. Věděla jsem, že bude plný změn a nových začátků, i když jich možná bylo dokonce více, než jsem si původně myslela.
Celé své ohlédnutí za rokem 2019 jsem rozdělila do několika životních met. V mém případě se jedná o nové začátky, duševní růst a pochopení, ztráta a vnitřní štěstí.
Čím začít. Pro mě to bude vnitřní štěstí. Proč a díky čemu v mém životě v průběhu roku nastalo? Nejen díky tomu, že jsem pochopila, co znamená pravý význam slova sebeláska, ale také tomu, že se do mého života dostali noví a úžasní lidé, které dnes mohu nazývat kamarádi. Mohu je nazývat rodina, ale taky láska.
Ono totiž vnitřní štěstí vždy začíná primárně u nás a potom u našeho okolí. My jsme totiž ti, kteří si vybírají, koho budeme mít vedle sebe a s kým budeme chtít sdílet to nejcennější, co máme. Náš čas. Ono i naše okolí je odrazem nás samotných. Jen si zkuste vybavit, jak se cítíte po čase stráveném pro vás s nejmilejší osůbkou na světě a na druhou stranu vah si dejte čas strávený s osobou, se kterou se necítíte úplně dobře. Po dané představě asi sami dokážete zhodnotit, jak vzácný čas pro vás je a že je podstatné být dostatečně silný na to, abychom dokázali určité lidi z našeho života nechat odejít.
Nedílnou součástí lidského bytí je i bolest. Bohužel je nevyhnutelná. Život píše, ale neptá se nás dopředu, zda tuto situaci dokážeme unést. Je jen na nás, jak s danou životní situací budeme pracovat. Největší bolest v životě mi osobně způsobuje ztráta. Ztráta blízké osoby, na kterou myslím nedokáže být nikdo z nás připraven. To prázdné místo v našem srdci, které po této události zůstane, dokáže zaplnit jen čas.
Čas, který je potřebný pro uvědomění, pochopení a porozumění tomu, proč se tohle vůbec přihodilo. Mě taková ztráta tento rok zasáhla rovnou dvakrát, ale jak jsem psala na začátku, v životě jste jednou nahoře a jednou dole. Nikdy ale nezapomínejte na to, že jsme jenom lidé a nechat emoce a vaše tělo promlouvat za vás, je někdy potřebné. Pokud potřebujete plakat, plačte. Pokud potřebujete chvíli čas pro sebe, okolí to pochopí. Je ale podstatné vědět, že ve výsledku je jen na nás, jak se k dané životní události postavíme… Můžeme ji nechat nás pohltit na delší dobu, nebo kratší, ale je podstatné si uvědomit, že čas je tím správným lékem.
Duševní růst a pochopení je jednou z největších životních met, které se v uplynulém roce u mě udály. Dostat se do fáze pochopení sebe, svých potřeb, nálad, charakteru, chyb a minulosti.
Ono být v souladu se svými úspěchy, ale taky se svými chybami, přijmout prohry, svou minulost a pochopit ve finále sebe, nám dává svobodu.
Sepsala jsem si seznam věcí, kterých v roce 2019 lituji. Nebylo jich mnoho, snažím se žít v souladu se svým vnitřním přesvědčením, ale i tak se jich pár najde. Co s nimi dělám? Přijímám je v plném rozsahu. Snažím se si z nich vzít ponaučení. Jednoduše už tyto dveře jednou pro vždy zamknout a nikdy nedovolit je znovu otevřít… ale i já jsem stále jenom člověk.
Čím zakončit celou roční cestu než shrnutím všech nových začátků, které se během posledních dvanácti měsíců udály. Nevím, zda to tak mám pouze já nebo i vy, ale nedokáži žít bez občasných vykročení z komfortní zóny. Mám pocit, že přesně tohle mě dokáže posunout dál, blíže ke svým životním cílům, které si nosím ve svém nitru.
Hned na začátku letošního roku jsem nastoupila do nové práce. Vidinou nástupu byl pracovní posun, ten taky nastal a díky tomu dnes mohu říct, že poslední měsíc žiji další ze svých nových začátků, práce sama na sebe. Vždy jsem snila o tom, že se stanu volnonožičkou, což je můj překlad dnešního velmi oblíbeného pojmu freelancer.
Mé okolí bylo spouštěčem myšlenky, se kterou jsem si začala pohrávat od minulého roku, že bych možná začala jednou vyučovat jógu. Vždy jsem ale vnitřně tušila, že svou vášeň v podobě jógy, která u mě propukla již tři roky zpět, posunu o krok dál. Věděla jsem ale, že to, co potřebuji, nedokáži nalézt v České republice. Za posunutím své jógové praxe jsem musela tudíž odjet, a kde jinde než do nejvíc spirituálního místa na planetě, a to na Bali. Bylo to největší vykročení z mé komfortní zóny, odjet na celý měsíc studovat jógu, meditaci a duševní růst v anglickém jazyce přes půl zeměkoule do balijského města Ubudu. O cestě, která pro mě znamenala prvních šest měsíců tohoto roku celý svět, jsem napsala článek, takže o tom více už tady.
Nedílnou součástí mého návratu z Bali byla přeměna mého dalšího dlouhodobého snu v realitu – spojit charitativní účel a jógu v jedno.Kdo mě zná, tak ví, jak moc miluji zvířátka a již dlouhodobě se snažím najít cesty, jak jim nejvíce pomoci. Takže bylo více než jasné, že jsem hned měsíci po mém návratu uspořádala první charitativní jógu pro pejsky, kde primární význam bylo vybrat penízky na podporu opuštěných pejsků z vybraného zapsaného spolku.
Úspěch charitativní jóga měla tak veliký, že mě to inspirovalo k tomu, abych pokračovala. Díky úžasným ženám, které mám kolem sebe a které mi se vším pomáhají, jsem mohla letos uspořádat i druhou, která se konala na konci listopadu a byla jedním slovem dokonalá. Vím, že tohle je můj směr, takže věřte, že se v příštím roce můžete rozhodně těšit na další charitativní jógu pro pejsky, která nově nebude pouze v hlavním městě, ale i jiných koutech republiky.
Aby změn nebylo málo, hned ke konci roku nastala jedna obří, která byla pro mě novinkou v mnoha směrech. Bylo to stěhování z mého bytu ve Vršovicích. Poslední měsíc zkouším bydlet ve spolubydlení. Současně zkouším žít s minimem hmotného majetku v podobě nábytku, přemíry oblečení, doplňků a dalších věcí, které k našemu bytí ve výsledku vůbec nepotřebujeme. Jaké to je? Velké osvobození být vlastníkem dvou krabic a jedné tašky s oblečením. Ono to totiž stačí. Uvědoměním potřebného životního mála se ve výsledku stáváme vlastníkem toho nejkrásnějšího – pravých životních hodnot potřebných k našemu bytí.
Život píše, ale vždy k tomu potřebuje menší předlohu. Udělejte si proto v nejbližší době čas pro sebe a napište si seznam věcí, míst, událostí, změn, které si chcete přitáhnout do svého života. Zavřete oči, každou vámi napsanou věc si na chvíli představujte a nechte sami sebe překvapit, jak je afirmace mocná.
Přeji Vám ten nejkrásnější rok 2020 plný splněných afirmací.
